sobota 9. prosince 2017

Co se mi poslední rok honilo hlavou

Luxusní téma. Jestli jste citlivé povahy, tak raději nečtěte dál.
Řeknu vám přesně, co se mi honilo hlavou téměř každý den roku 2017. Ráno mi to bralo sílu k tomu, abych vstal. Večer jsem kvůli tomu nemohl usnout. Když jsem v pracovní den skončil s prací a povinnostmi, tak místo toho, abych dělal něco, co mě baví (a jen nepracoval na věcech, co nevytvářejí žádné hodnoty), tak se to vrátilo a  nemohl jsem s ničím začít. Pořád jsem to potřeboval řešit, i když jsem řešení žádného z těchto problémů nenašel. Strávil jsem s těmito myšlenkami veškerý čas, kdy jsem nepracoval. Měl jsem strach chodit mezi lidi. Moje práce mě ale nebaví, proto bych potřeboval o volnu pracovat ještě na něčem jiném, abych z toho životě něco vůbec měl a snad za čas mohl přesedlat na něco lepšího.
Teď ty stavy zažívám druhý den v menší verzi... Protože PMS.

O PMS se nemluví, protože souvisí s nechutnostmi jako je krvácení z toho, co údajně hýbe světem (jak říkají někteří pitomci). Už jen o tom promluvit a cis mužům se chce zvracet a ženy (a trans kluci) se za to stydí. Pak jsou taky lidé, kteří ani nevědí, že PMS mají, protože ho zažívají od mládí (de facto od dětství, protože ve 13 JE člověk ještě dítě, co si budeme vykládat) a svoje divné stavy si připisují jako svou rozmazlenost a něco neměnného a jaksi jim nikdo neřekl, s čím to souvisí (třeba jako já...).
Někdo má při PMS bolesti fyzické, já mám a měl psychické. Ale paralen ani ibalgin na ně nepomáhá.

Jak jsem psal v posledním článku, který byl překvapivě pozitivní, najednou jsem jednoho dne byl stabilizovanej, přestaly mě trápit věci a nezvladatelné negativní emoce doslova ze dne na den. A vydrželo mi to doposud. Ale včera jsem se zase přistihl u škodlivýho myšlení. Negativního. Protože PMS.
V mých nezvladatelných depresivních stavech se mi několik hodin hlavou proháněly tyto myšlenky, co nijak (ani sportem, ani fyzickou prací) nešly zahnat. Byly bezvýchodné. A jediné, co jsem cítil, bylo zoufalství a bezmoc. Tady máte ukázku (a to je ještě slabý odvar):
Nikdo tě nikdy nebude chtít a tebe to štve, neříkej, že ne. Jseš nevzhlednej a neatraktivní, protože máš krátký vlasy a ve východní Evropě musíš být co nejženštější žena, aby jsi vůbec obstála jako "průměr". A tebe nikdo jako něco jiného než ženu nevidí. Jestli chceš být aspoň trochu hezkej, musíš mít spoustu vlasů a usmívat se a trpět oplzlé kecy chlapů. Dát jim prostor, aby byli chlapi, protože jak seš protivná a ohradíš se, tak se nehodíš ani na hnůj, protože jsi zakomplexovaná feministka.
Kdyby ses vrátil k ženské image, tak ti to stejně nepomůže, protože jsi nebyl dost hezkej ani tehdy. Copak tebe někdy chtěl někdo normální? Vždyť tě chtěli jen ty největší mača a šovinosti. Nevzhlední kreténi, co chodí do kanceláře v pohorkách. A ty máš tu smůlu, že jsi nikdy nechápal, jak můžou ostatní ženy chodit s někým, kdo je fyzicky nepřitahuje. Vždyť to byly stokrát hezčí holky, než jsi ty kdy byl! Proč ty, když jsi naprosto obyčejnej a vlastně nevzhlednej, bys měl mít někoho, kdo se ti líbí, když i ty nejhezčí holky chodí se zanedbanými hulváty nebo v lepším případě s nezanedbanými hulváty, kteří musí být pořád za borce a kteří těm holkám nesahají ani po paty? A vždyť tě ani nikdo nikdy nechtěl, jen si to přiznej. Jediní lidi, co o tebe projevili zájem, byli hovada, co na tebe pořvávali na ulici něco o tvým zadku. V lepším případě ti úplně cizí umaštěnej chlap v teplákách na ulici řekl "vypadáš dobře". No neboj, teď se ti ani tohle nestane. Už nevypadáš ani jako žena a samozřejmě ani jako muž. Jsi nic. Lidem se líbí buď to, nebo to. Nelíbí se jim obojí. Jsi úplnej zmetek. Musíš si vybrat - buď budeš vypadat tak, jak to vyhovuje tobě, ale nikdo o tebe nezavadí, nebo se sebe zase uděláš bárbínu. Ale to tě vlastně stejně nikdo nechtěl, protože jsi nebyl na východoevropský poměry dost dokonalej. Tady ohavní muži chodí s krásnými ženami, s jakými muži asi chodí ty průměrné ženy, ke kterým by ses s vypětím sil řadil?
Jsi holka, protože tak víceméně vypadáš, a dokud tě tak vnímají všichni ostatní, tak ani nic jiného nebudeš.
Nikdo tě nikdy nebude brát jako kluka. Když půjdeš na hormony, tak tě nebudou chtít, protože nemáš penis. Vypadají ti určitě vlasy, s tvou smůlou budeš do 40 plešatej. Už teď máš dost vysoký čelo. Jak to asi bude vypadat, až se ti udělají kouty a linie vlasů se ti odporoučí směrem vzad o nemalou vzdálenost? Pamatuješ, když ti bylo 9 nebo 10, jak ti všichni říkali, že jsi sice škaredá holčička, ale že máš alespoň hezký vlasy? To je životní ironie, co? Smůla! A dobře ti tak! Budeš mít vousy, ale nebudeš mít vlasy, vyber si. Zničí ti to hlas, kterej ses tak dlouho bál používat. To je další životní ironie, viď? Jen co ses k tomu odhodlal, tak se s nějakým trapným krákoráním můžeš rozloučit. Je to trest. Něco jsi asi provedl v minulým životě, tak dobře ti tak. Určitě se ti hlas zničí, smrskne se ti na 5 tónů a barva půjde do hajzlu.
Už je na všechno pozdě, zvolil sis špatnou kariéru a jinou už si vybudovat nestihneš. Pamatuješ, jak sis říkal v 15 letech, že je pozdě učit se něco novýho? Určitě se teď popadáš za hlavu, jaký jsi byl blb. Dobře ti tak, že teď trpíš, byl jsi hlupák a teď je ještě víc pozdě. Budeš maximálně průměrný, nikdy v ničem nedosáhneš velké úrovně. Možná jenom v tom, co tě nebaví, protože to už děláš dlouho. Za chvíli budeš na světě úplně sám. Lidi tě nemají rádi, něco v tobě je odpuzuje nebo je to nechává lhostejnými. Nesnášíš samotu, nejsi introvert. Kontakt s lidma ti dává energii. Ale zároveň máš sociální fobii. Ha, životní ironie číslo tři. Můžeš se snažit tohle všechno zvrátit, ale stejně je to k ničemu. Nikdy se to nepovede. Je to nemožné. Ty nikdy nic nedokážeš.
A tak dále.

Ta toto se mi honilo hlavou asi 11 měsíců. Téměř každý den. A když jsem měl PMS, tak to bylo ještě milionkrát horší a krutější. Chtěl jsem doslova nebýt, ale na sebevraždu jsem nepomýšlel. Jen jsem se cítil bezmocně a zoufale. Zoufale sám a zoufale neschopnej. Bytí pro mě bylo skutečně nesnesitelné a poprvé v životě jsem neviděl ani malý záblesk světla.
Teď už jsem poměrně stabilizovanej, ale když mám PMS, tak jsem se u tohoto myšlení několikrát přistihl. Koupil jsem si na to třezalkovej čaj. Mají ho jen v lékárně a když jsem o něj žádal lékárnici, tak se tvářila, jako kdybych po ní chtěl pervitin. Strašně mě varovala, jaká je to zlá bylina a jestli beru antidepresiva, tak bych ji neměl. A maximálně jeden šálek denně, jinak hrozí až světloplachost.
Vzpomněl jsem si na svou zatemnělou noru (svůj byt) a musel jsem se ušklíbnout.

Jinak se mám OK. Než se dostavil PMS, tak jsem se měl skoro skvěle.
Změnit se v něčem prý trvá 21 dní. Tolik dní trvá, než se z něčeho nového stane zvyk.
Jsem stabilizovanej už asi 20 dní. Teď mi to kazí ten PMS.

Chtěl bych napsat slibované články o svém dospívání a taky o různých věcech, ke který se v životě chystám. Asi trochu doufám, že se někdo chytne a bude se chtít přidat. Moc už mě nebaví všechno vymýšlet sám. Chtěl bych pracovat v týmu na něčem zajímavým, co bude mít i jinej smysl než jen peníze. Nejlíp na něčem uměleckým. Závidím různým partám umělců a intoušů, který znám z učebnic. Absolutně ne pro nějakou osobní prestiž, ale pro svoje vnitřní naplnění. Potřebuju vytvářet něco, co má smysl a nějakou trvalou hodnotu. Možná je to trochu sobecký, uznávám. Jsem na tom s deprivací v téhle oblasti tak blbě, že už bych se spokojil i s něčím úplně pitomým. Tím chci říct, že jsem slevil, už nemusím být beatník (ne že bych jím někdy chtěl být). Když slevím ještě víc, tak bych se spojil klidně i s bandou praštěných kantorů ala cimrmani. Vlastně bych už vzal s povděkem cokoliv. Hlavně rychle. Teď to sakra jen vymyslet - jak a kde a co. A navíc, konečně mi nadobro došlo, že musím změnit směr kariéry, jinak budu litovat. Aspoň to zkusit. Koupil jsem si dokonce proslulý motivační diář za mastný prachy a plánuju. Zatím mi to moc nejde. Vždycky jsem chtěl plánovat, ale utápěl jsem se v těchto výše popsaných stavech. Teď už je nemám, ale potřebuju být disciplinovanější. To byl vždycky můj problém. Nalinkovanej život mě totiž vždycky děsil.

3 komentáře:

  1. A zase jako kdybys mi několik bodů vzal přímo z hlavy... Zkus si koupit vitamín D, ten by ti mohl pomoct.

    OdpovědětVymazat
  2. A kterej ty seš, Anonymní? :D
    S tim vitaminem D, na tom rozhodně něco bude. Jsem přesněj prototyp člověka, co žije způsobem, kterej vede k nedostatku déčka.

    OdpovědětVymazat
  3. EA, myslím. :-) Déčko je zrádné, i masožrouti s ním mívají problém a jeho nedostatek vede k poruchám spánku a depresím. Proto je ve Skandinávii nejvíc sebevražd.

    OdpovědětVymazat